Náboje s okrajovým zápalem
autorů Václav Malimánek a Jindřich Hýkel

Vynález perkusní zápalky vytvořil předpoklad pro vznik jednotného náboje do ručních palných zbraní. V průběhu 1.poloviny 19 století vznikly tři cesty směřující k tomuto cíli.

Na počátku první z nich byl náboj švýcarského puškaře Pauliho usazeného ve Francii. Druhou vývojovou dráhu zahájil náboj Flobertův pro salonní pistole a kulovničky a třetím směrem se ubíral náboj s kolíčkovou zápalkou systému Lefaucheux.

Pauliho náboj svou konstrukcí předběhl technologické možnosti své doby, přesto se však oklikou přes náboj pro jehlovky stal základem moderních jednotných nábojů s kovovou, papírovou nebo plastovou nábojnicí.

Náboje Lefaucheux měly složitější konstrukci avšak výrobně řešitelnou technologii poloviny 19.století a vytvořily svébytnou skupinu nábojů, technicky překonanou a vytlačenou až téměř po sto létech úspěšné existence.

Flobertův náboj s okrajovým zápalem se stal základem široké a pestré skupiny ráží, které se vyvinuly v Evropě, avšak zvláště na území Spojených států amerických v době občanské války a dobývání Západu.

Náboje s okrajovým zápalem z dnešního pohledu představují dvě skupiny: první z nich je tvořena pestrou paletou zaniklých, historických evropských a zvláště amerických ráží. Druhá skupina je tvořena převážně několika rážemi nábojů přežívajících z 19.století, průběžně modernizovaných. Mezi nimi zaujímá dominantní místo náboj 22 Long Rifle a dále řada nábojek pro průmyslové účely. Přes malý počet ráží představuje tato druhá skupina tak ohromná vyráběná množství, že převyšují objemy výroby všech ostatních druhů střeliva.

Dostupnost informací o historických nábojích s okrajovým zápalem je velmi obtížná. Řada výrobců z druhé poloviny 19.století zanikla, archivy se nezachovaly, případně technická dokumentace v dnešním pojetí se tehdy vůbec nevytvářela. V existující technické literatuře jsou informace neúplné a dokonce i zavádějící. Situace je dále komplikována tím, že náboje s okrajovým zápalem byly vyráběny v poměrně širokých výrobních tolerancích, různí výrobci náboj pro stejnou komoru označovali odlišným způsobem (nejčastěji z důvodů komerčních) nebo dokonce náboje velmi podobných rozměrů byly navrženy pro odlišné zbraně a komory. Tyto skutečnosti velmi znesnadňují přesnou identifikaci náboje s okrajovým zápalem.

V knize "Náboje s okrajovým zápalem" jsme se snažili dosažitelné informace roztřídit tak, aby vznikl co nejpřehlednější systém. Jsme si vědomi toho, že v přehledu zůstávají diskutabilní místa, avšak nedostatek spolehlivých informací neumožňuje jednoznačnou interpretaci.

Domníváme se, že naše kniha podává všem zájemcům základní orientaci v daném oboru a ponechává prostor pro další výzkum tohoto ne příliš přehledného výrobkového odvětví z nedávné minulosti.



Ukázka z knihy